Samsung HW-Q990H : evoluce dotažená téměř k dokonalosti
Samsung už několik let dělá jednu věc trochu zvláštně. Každý rok představí nový vlajkový soundbar, který má být opět o něco chytřejší, přesnější a prostorovější, přestože základní koncept zůstává prakticky stejný. Hlavní lišta, bezdrátový subwoofer, dva plnohodnotné zadní reproduktory a konfigurace 11.1.4 kanálu. Na papíře tak může HW-Q990H působit skoro jako další kosmetická aktualizace.
Jenže já na něj přecházím z HW-Q950A, který jsem používal dlouhodobě. A právě díky tomu mě tentokrát nezajímalo, jestli Samsung přidal další položku do SmartThings nebo nový algoritmus s efektním názvem. Zajímalo mě hlavně něco mnohem jednoduššího: kam se za několik generací reálně posunul zvuk?
Po delším používání Q990H mám pocit, že odpověď není „hraje dramaticky hlasitěji“ ani „má mnohem víc basu“. Celý posun je subtilnější. Q990H působí jako vyzrálejší, přesnější a lépe propojený systém. A čím déle ho poslouchám, tím víc mám pocit, že právě to je jeho největší přednost.
Zároveň ale nejde o revoluci. Pokud už někdo vlastní Q990F, důvod k výměně bude hledat podstatně obtížněji než majitel starší Q950A.
Pořád 11.1.4, ale tentokrát už téměř bez slabého místa
HW-Q990H zůstává kompletní sestavou 11.1.4 kanálu. Samsung uvádí celkem 23 měničů rozmístěných mezi hlavní soundbar, dvojici zadních reproduktorů a subwoofer.
Samotná čísla už dnes příliš nepřekvapí. Samsung ostatně nabízel 11.1.4 už u mého Q950A. Mnohem důležitější je způsob, jakým jednotlivé reproduktory spolupracují.

Každý zadní reproduktor nehraje jen směrem k posluchači, ale také do strany a vzhůru. Soundbar používá vlastní boční a výškové kanály a výsledkem má být co nejucelenější zvuková bublina bez nutnosti rozmístit po pokoji klasickou AV sestavu.
Novější je subwoofer. Ten ale není novinkou přímo Q990H. Jeho výrazná konstrukční změna přišla už u Q990F. Místo tradičního velkého boxu dostáváme kompaktnější uzavřenou ozvučnici se dvěma proti sobě pracujícími osmipalcovými měniči.
Právě to je důležité zdůraznit, protože při pohledu na generační změny se velmi snadno začne Q990H připisovat všechno, co Samsung změnil v posledních dvou letech. Ve skutečnosti je H hlavně evolucí F.
Novinky této generace jsou z větší části softwarové. Sound Elevation má opticky posunout dialog směrem k obrazu, Auto Volume vyrovnávat rozdíly v hlasitosti a Samsung dále upravil automatické zpracování prostoru. Nejde tedy o situaci, kdy by firma kompletně překopala reproduktory a vytvořila nový soundbar od nuly.
A podle mě je to nakonec dobře. Samsung už měl funkční základ.
Největší změna není v množství zvuku, ale v jeho kontrole
Když jsem začal Q990H poslouchat, čekal jsem, že první rozdíl proti Q950A bude něco velmi jednoduchého. Silnější bas. Větší prostor. Výraznější Atmos.

Nestalo se.
Největší změnou je pro mě celková kontrola zvuku.
Q950A umí být pořád působivý. Dokáže zahrát velký film opravdu velkým způsobem a ani po letech bych ho neoznačil za zastaralý systém. Jenže po přechodu na Q990H začíná starší sestava působit o něco hruběji.
Hraje méně uhlazeně, jednotlivé části systému jsou o něco snáze rozpoznatelné a bas se někdy více prosazuje sám za sebe.

Q990H působí jako celek.
Zvuk se lépe přelévá z přední části místnosti na boky a dozadu. Subwoofer se méně snaží upozorňovat na vlastní existenci a efekty jsou přesněji umístěné. Člověk nemá tolik pocit, že před ním hraje soundbar, za ním dva reproduktory a někde vedle stojí subwoofer.
A právě tohle je podle mě nejlepší popis toho, kam se nejvyšší Samsungy postupně posouvají.
Ne k větším číslům. K lepší integraci.
Nový subwoofer není efektnější. Je dospělejší
Subwoofer bude pravděpodobně jedna z nejdiskutovanějších částí Q990H.
Pokud někdo očekává, že dvě osmipalcové membrány automaticky znamenají víc všeho, může být první dojem zvláštní. Charakter nového subwooferu není založený na tom, že by každý hluboký tón okamžitě rozechvěl celý pokoj.

Je rychlejší, pevnější a podle mě přesnější.
Bas má menší tendenci se rozlévat a méně překrývá zbytek zvukového spektra. U filmu to znamená, že exploze může mít opravdu výraznou hloubku, ale následně velmi rychle zmizí. U hudby zase jednotlivé basové údery působí čistěji.
Jenže přesně tady začíná otázka osobních preferencí.
Q950A někdy působí subjektivně větší. Jeho bas může být méně disciplinovaný, ale zároveň vytváří víc klasického domácího kina typu „něco právě bouchlo a všichni v místnosti o tom vědí“.
Q990H mi připadá civilizovanější.
Neznamená to slabý subwoofer. Když mu dáte vhodný materiál a odpovídající hlasitost, výkonu má dost. Jen se nesnaží být středem pozornosti v každé scéně.
A právě při nízkých hlasitostech mám zatím největší otazník. Ve večerním režimu poslechu může být bas někdy až příliš nenápadný. Jakmile hlasitost zvýším, systém se nadechne a začne fungovat podstatně přesvědčivěji.
Tohle je jedna z věcí, kterou chci dál porovnávat s Q950A. Nejen kolik hlubokého basu oba systémy vytvoří, ale také co se děje s mid-bassem a fyzickým úderem při běžné hlasitosti.
Protože čistší bas automaticky nemusí znamenat zábavnější bas.
Atmos je výborný, revoluci ale nečekejte
Samsung uměl Atmos dobře už před několika generacemi a Q990H na tom nic zásadního nemění.
Pořád dokáže vytvořit velmi působivý trojrozměrný prostor. Déšť, helikoptéra nebo objekt pohybující se kolem posluchače může znít opravdu přesvědčivě a při povedeném mixu vznikne téměř souvislá zvuková kopule.

Největší pokrok proti Q950A vnímám opět spíš v přesnosti než v samotné velikosti efektu.
Přechody mezi kanály jsou čistší a objekt má méně tendence „přeskočit“ z jednoho reproduktoru do druhého. Celý pohyb je přirozenější.
Jenže fyziku nelze obejít.
Samsung stále používá odrazy od stropu. V ideální místnosti mohou fungovat výborně. V jiné uslyšíte velkou scénu před sebou, silné efekty po stranách a perfektní zadní reproduktory, ale pocit, že něco skutečně letí přímo nad hlavou, nebude tak přesvědčivý.
Tohle považuji za důležitější poznámku než další marketingovou větu o počtu Atmos kanálů.
Q990H může vytvořit výborný Atmos. Nemůže ale zaručit stejný výsledek v každém obýváku.
A tvrzení, že je Atmos dramaticky lepší než u Q990F, bych zatím bral s velkou rezervou. Z dostupných porovnání mi mnohem víc vychází jemné zpřesnění než generační skok.
Zadní reproduktory patří k tomu nejlepšímu
Pokud má Samsung v této kategorii něco opravdu dotažené, jsou to zadní reproduktory.
Nejde jen o to, že jsou hlasité nebo že za vámi něco zahraje. Důležitý je způsob, jakým navazují na hlavní lištu.

U dobrého mixu není snadné přesně určit, kde přední část končí a kde začínají zadní reproduktory. Efekt se jednoduše přesune kolem posluchače.
Právě to je jedna z vlastností, ve kterých Q990H působí jako mnohem dospělejší systém než levnější soundbary s dodatečnými reary.
Pořád ale hodně záleží na jejich poloze.
Pokud je mám příliš blízko nebo nevhodně natočené, začnu vnímat jednotlivou bedničku místo prostoru. To je paradoxně daň za to, jak schopné tyto zadní reproduktory jsou.
Při správném umístění dokážou téměř zmizet.
Při špatném o sobě dají vědět velmi přesně.
Dialogy jsou skvělé. Sound Elevation už méně jednoznačný
Center je jedna z nejsilnějších částí Q990H.
Dialogy jsou čisté, dobře ukotvené a při běžném filmu nemám potřebu okamžitě zapínat Voice Enhancement nebo vytahovat center kanál o několik decibelů nahoru.
A podle mě je právě to známkou dobrého systému.
Samsung samozřejmě přidal další funkce, které mají řeč ještě zlepšit. Nejviditelnější novinkou je Sound Elevation, jehož úkolem je posunout hlas směrem vzhůru, aby nevycházel z prostoru pod televizorem.
Efekt funguje.
A právě proto si nejsem jistý, jestli ho chci používat.
Hlas se skutečně může posunout blíž k obrazu, zároveň se ale někdy změní jeho barva. Začne být tenčí, lehce dutý nebo prostě méně přirozený.
Je to zvláštní situace. Funkce dělá přesně to, co Samsung slibuje, ale výsledek nemusí být lepší.
Osobně zatím preferuji kvalitní přirozený center před technicky efektnějším, ale tonalitou horším hlasem.
SpaceFit není kouzelné tlačítko
Podobný vztah mám ke SpaceFit.
Automatická kalibrace je přesně ten typ technologie, u které bych očekával jednoduchý výsledek: zapnout a nechat systém, aby si místnost opravil.

Praxe je složitější.
V některých situacích SpaceFit evidentně pomáhá. Bas je lépe kontrolovaný, zvuk kompaktnější a problematické rezonance se zklidní.
Jindy mám ale pocit, že bez něj působí systém přirozeněji.
A to je podle mě správný způsob, jak k němu přistupovat. Ne jako k povinné funkci, ale jako k další možnosti.
Stejně jako u Q-Symphony nebo Adaptive Sound totiž platí, že zapnutí dalšího algoritmu automaticky neznamená kvalitnější zvuk.
Někdy ano. Někdy jen jiný.
Adaptive je skvělý pro filmy, Standard bych ale rozhodně nerušil
Samsung nabízí několik zvukových režimů a velmi snadno lze skončit u Adaptive, nechat ho zapnutý a už se k nastavení nikdy nevrátit.
Pro filmy tomu rozumím.

Adaptive dokáže vytvořit velký, živý a velmi efektní prostor. Soundbar využívá prakticky celý svůj arzenál a dobrá Atmos stopa v tomto režimu může znít fantasticky.
U hudby už je situace jiná.
Stereo skladba nemusí automaticky získat tím, že ji roztáhnu na jedenáct hlavních kanálů a čtyři výškové.
Některé skladby se otevřou a dostanou působivou velikost. Jiné začnou znít nepřirozeně. Činely jsou příliš výrazné, bicí se rozlézají do místnosti a nástroje, které původně měly jasné místo ve stereofonním obrazu, najednou slyším zezadu.
Proto stále považuji Standard za velmi důležitý režim.
Je méně efektní. Často je ale pravdivější k původní nahrávce.
Hudba je pořád složitější téma než filmy
A tím se dostávám k části, kde mám k Q990H nejvíc výhrad.
Ne proto, že by hrál hudbu špatně.

Naopak. Atmos Music může být na Q990H fantastická. Dobře namíchaná prostorová skladba využije schopnosti systému způsobem, který klasické stereo jednoduše neumí.
Problém nastává u obyčejné hudby.
Když si pustím kvalitní stereo nahrávku, pořád mám raději dobré klasické reproduktory. Dokážou vytvořit přirozenější obraz před posluchačem a často lépe vykreslí vokál nebo jednotlivé nástroje.
Soundbar má fyzický limit. Všechny přední měniče jsou stále v jedné dlouhé skříni pod televizorem.
Samsung se ten limit snaží obcházet bočními reproduktory a DSP a dělá to opravdu dobře. Ale limit nezmizel.
Stejně tak dokážu pochopit, proč někdo při hudbě preferuje Sonos. Jeho podání může působit přirozeněji a méně technicky.
Na druhou stranu, pokud bych měl vybrat jediný systém pro filmy, hry, seriály a hudbu dohromady, univerzálnost Samsungu je velmi těžké překonat.
Q990H není nejlepší stereo sestava.
Je ale absurdně schopný systém vzhledem k tomu, kolik různých úloh zvládá najednou.
Filmy jsou přesně důvod, proč Q990H existuje
Jakmile pustím kvalitní filmovou stopu, většina předchozích výhrad mizí.
Tady je Q990H doma.

Dokáže zahrát velmi širokou dynamiku, udržet dialog čitelný během hlučné scény a současně vytvořit hluboký bas i několik vrstev prostorových efektů.
A právě schopnost dělat to všechno současně je podstatnější než jednotlivé technické parametry.
Levnější soundbar dokáže mít hodně basu.
Jiný dokáže vytvořit působivý virtuální Atmos.
Další má velmi čisté dialogy.
Q990H dokáže všechny tyto věci spojit v jednom okamžiku a přitom většinou nepůsobí, že by některá část bojovala o pozornost.
To je pro mě jeho největší síla.
Q-Symphony může pomoct. Ale Q990H ho nepotřebuje
Pokud máte kompatibilní Samsung televizor, můžete do systému zapojit i jeho reproduktory přes Q-Symphony.

Výsledkem může být větší přední scéna a lepší pocit, že zvuk opravdu vychází z obrazu.
Nemyslím si ale, že by Q990H Q-Symphony potřeboval.
Samotný systém je dostatečně schopný.
Navíc každá další sada reproduktorů znamená další proměnnou. V určité místnosti může Q-Symphony pomoct, v jiné změní tonalitu způsobem, který mi nebude vyhovovat.
Je navíc dobré vědět, že některé funkce se navzájem vylučují. Například Auto Volume není při aktivním Q-Symphony dostupné.
Samsung má dnes tolik inteligentních zvukových funkcí, že největší chyba může být zapnout všechny najednou jen proto, že existují.
Připojení konečně neomezuje moderní hraní
Q990H má dva HDMI vstupy a HDMI eARC výstup. Průchod obrazu podporuje 4K při 120 Hz, VRR i ALLM, takže moderní konzoli nebo PC lze zapojit přímo přes soundbar.
To je důležitý praktický rozdíl proti době Q950A.
U starších Samsungů byl samotný zvuk často výborný, ale moderní HDMI řetězec dokázal být otravnější než samotné nastavení zvuku.
S PlayStationem 5, Xboxem nebo PC je dnes situace výrazně příjemnější.
Samozřejmě pořád zůstává klasický problém domácího kina: nestačí vědět, co podporuje soundbar. Záleží také na televizi, zdroji, eARC implementaci a konkrétním zvukovém formátu.
Dolby TrueHD, DTS nebo multikanálové PCM proto vždy testuji raději na konkrétní cestě než podle loga v technických specifikacích.
Q950A proti Q990H: větší rozdíl, než naznačují papírové parametry
Kdybych oba modely postavil vedle sebe pouze podle tabulky, rozdíl nemusí působit dramaticky.

Oba jsou 11.1.4.
Oba mají plnohodnotné zadní reproduktory.
Oba podporují Dolby Atmos.
A oba byly ve své době vlajkovou lodí Samsungu.
Jenže několik let postupného vývoje je slyšet.
Q990H podle mě hraje čistěji a přesněji. Surround je lépe propojený. Subwoofer má větší kontrolu a celý systém působí méně unaveně při komplikované scéně.
Není to rozdíl typu levný televizor proti OLEDu.
Spíš jako dvě generace stejného dobrého auta, kde novější verze není dramaticky rychlejší, ale má lepší podvozek, řízení, odhlučnění a převodovku. Každá jednotlivá změna je malá. Dohromady ale vytvářejí citelně lepší celek.
Zajímavé je, že Q950A může v některých situacích působit agresivněji. Starší bas se víc hlásí o slovo a celý systém někdy hraje způsobem, který na první poslech působí efektněji.
Teprve při delším poslechu začínám preferovat kontrolu Q990H.
A přesně proto pro mě není nejzajímavější otázkou, jestli H hraje „víc“.
Zajímavější je, jestli hraje lépe.
A co Q990F?
Tady bych byl velmi opatrný.
Q990F už přinesl nový subwoofer a velkou část hardwaru, na kterém stojí i H. Q990H k tomu přidává hlavně nové zpracování zvuku, Sound Elevation, Auto Volume a další úpravy algoritmů.

Z dostupných přímých porovnání nevychází H jako dramatický skok.
Naopak.
Rozdíly jsou popisované spíš jako jemné zpřesnění lokalizace, drobné úpravy tonal balance a nové funkce.
Pokud bych dnes měl Q990F, k výměně na H bych potřeboval velmi dobrý důvod.
Pokud mám Q950A, situace je úplně jiná. Tady už se nesčítá jedna generace, ale několik let postupného vývoje.
Q990H není perfektní
Po několika generacích by bylo snadné napsat, že Samsung svou vlajkovou řadu dotáhl a prakticky není co řešit.
Něco ale pořád zůstává.
Hudba nemá přirozenost skutečné stereo sestavy. Výškový Atmos je silně závislý na místnosti. Některé „chytré“ funkce mohou zvuk spíš pokazit než zlepšit. Subwoofer může při nízké hlasitosti působit méně výrazně, než bych čekal.
A komplikované množství režimů znamená, že dva majitelé mohou mít doma stejný Q990H a přesto poslouchat poměrně odlišně znějící systém.
Pak jsou tu softwarové drobnosti. V uživatelských diskusích se objevují případy, kdy se po probuzení tváří subwoofer i zadní reproduktory jako připojené, ale nehrají, případně další problémy s HDMI nebo konkrétními kombinacemi zařízení.
Na svém kusu proto dlouhodobou stabilitu sleduji stejně pečlivě jako zvuk.
Soundbar za tuto cenu by neměl vyžadovat pravidelný restart.

A možná je to jeho největší kompliment.
Samsung už několik let nevymýšlí úplně nový koncept, protože ten současný funguje. Místo toho postupně opravuje jeho slabiny.
Q990H je výsledkem tohoto vývoje.
Má výborný prostor, velmi schopné zadní reproduktory, přesný a hluboký subwoofer, čisté dialogy a dostatečně dobře zvládnuté HDMI, aby mohl fungovat jako centrum moderního televizoru, konzole i přehrávače.
Největší rozdíl proti starším Samsungům podle mě není v jediném wow efektu.
Je v tom, že všechno funguje o něco lépe dohromady.
Bas méně duní a lépe zapadá do scény. Efekty mají přesnější polohu. Přechody mezi reproduktory jsou plynulejší. Center se méně pere se zbytkem zvuku.
Výsledkem je systém, který na první poslech nemusí působit dvakrát dražší nebo dvakrát výkonnější než Q950A.
Když se ale po delším poslechu vrátím ke starší sestavě, rozdíly začnou být mnohem zřetelnější.
Q950A může být někdy hrubší, basově efektnější a možná i zábavnější.
Q990H je ale přesnější, klidnější a dospělejší.
A zatím právě v tom vidím největší smysl celé generační obměny.
Nejsem si ještě jistý, jestli je správné označit ho jednoduše za „lepší Q950A“. To by bylo příliš jednoduché.
Spíš je to soundbar, na kterém je velmi dobře slyšet, co Samsung za několik let postupného ladění dokázal.
A paradoxně nejzajímavější otázka celé recenze pro mě nakonec není, o kolik je Q990H lepší.
Je to otázka, jestli je skutečně lepší — nebo jen mnohem uhlazenější.
Po dosavadním používání se přikláním k první možnosti.
